Když jsme 14.1. zase jednou vstávali nějak hodně brzy, domnívala jsem se že zase pojedeme někam s clubem výletníků, ovšem tentokrát tomu bylo úplně jinak. Když jsem viděla že panička připravuje rodokmeny, výstavní vodítko a další takové věci, bylo mi hned jasné proč zase takový povyk. Jelo se na výstavu. Byla to dlouhá cesta....Ale po několika hodinovém (pro Whoopinku) utrpení v autě jsme dorazili na místo. Byli jsme tu celkem brzy a tak jsme ještě nemuseli stát tak dlouhou frontu jako opozdilci a brzy už jsme se usadili u našeho kruhu. Paničce netrvalo dlouho, aby pochopila že bych se chtěla jít trochu proběhnout a tak jsme se za pár minut zase draly ven. Venku jsem si čuchla k pár novým kamarádům proběhla jsem se a samozřejmě sem vykonala potřebu a protože paničku zábly ruce draly jsme si to zase zpět. Jenže to nebylo tak jednoduchý. Před v chodem už bylo tolik lidí že nám z toho šla hlava kolem, mě tam málem ušlapali a panička se bála, aby mě neušlapali a prostě byla to fuška, nicméně jsme se dovnitř dostaly obě, se všema končetinama a mohly jsme se navrátit ke kruhu, kde už bylo daleko víc pejsků než před tím. A tak jsme se s paničkou usadily a čekaly. Přednámi byla ještě nějaká jiná plemena a tak to chvíly trvalo, ale nám zpestřil páníček čekání novou klecí, která mě teda osobně zrovna dvakrát nenadchla, ale byla rozhodne lepší než ta stará ze které se nadalo ani koukat ven. Tak jsem tam chvíly byla a dělala jsem uraženou, ale když to páníčci viděli brzy mě zase vyndali. No a to už se blížila na řadu Whoopinka....Já ji teda neviděla, ale znám to z vyprávění tak tedy. Whoopinka prý stála krásně a dokonce ukázala zuby (měla bych si z ní vzít příklad) a taky prý krásně ťapkala, ale pak přišlo posuzování každého pejska zvlášť a to byl kámen úrazu. Whoopinka se totiž bála koberce, koberce jsme totiž po mém příchodu zrušili a ona ho asi vživotě neviděla a tak se ji ten pruh koberce prostě nelíbil a nešla na něj ani za nic. Ale stála krásně a tak si na konec zasloužila VN 3. Všichni jsme byli moc rádi. (Mně to teda bylo dost jedno, ale kápnul z toho nějakej piškotek i mně tak proč se tak netvářit že.) Ještě dvě třídy a už jsme přišly na řadu já a panička....Postavila jsem se jak jinak než krásně a čekala až se mě někdo přijde kouknout na ty moje perličky. Samozřejmě že přišli a samozřejmě že se mi to ani trochu nelíbilo. Ale (i když s obtížemi a následné třesavce) jsem to vydržela a když se začalo běhat v kruhu zvedla jsem ocásek a klusala jsem. Když nás každého zvlášť posuzovali stála jsem jako vzorný pejsek. A po pár zaběhnutých kolečcích se už rozhodovalo o první a druhé místo a nakonec to dopadlo následovně sice druzý ale i přesto to pro nás byl opravdu obrovitananánský úspěch, protože získaní jakéhokoli titulu pro nás byla premiéra a tím spíš měla panička z V2 Res.CAC ohromnou radost. No dopadlo to skvěle a cestou zpátky jsme se radovaly jaká to byla podařená výstava. :-)
2,5 letá bic. fena, celkově ušlechtilá, správná hlava, tm. oko, nůž. skus, korektní h. i d. linie, správně zaúhlená vpředu, mírně strmějši v zadu, vázanější pohyb, stand. osrstění, pozorná povaha, vyborná prezentace
