Takže, jak to bylo na výstavě. Když jsme dojeli domů z bíglího tábora, začali mně páníci furt otravovat s postojem. Myslela jsem si, že tou výstavou na táboře to jako skončilo a ono houby. Za pár týdnu už jsme razili někam neznámo kam. Přespali jsme někde, neznámo kde a ráno jsme zas razili pro změnu někam, neznámo kam, ale to už cesta nebyla tak zdlouhavá mohli jsme jet tak čtvrt hoďky. Zastavili jsme na velikém parkovišti a všechno to začalo. Pořádná výstava. Někteří lidé si zkoušeli své psíky vystavit na stolku a já si myslela , že musí být úplně nemožní. Ale panička si přála to jít zkusit.Tak jsme šli. Když jsme přišli na řadu zvedla jsem nosík a čekala až mně tam panička vyzvedne. A OUVEJJJJJJJJJJJJJ, ten stůl se pěkně houpal já se strašně lekla se skočila jsem a pelášila a od té divné věci co se zprvu tvářila jako stůl. Když se jim podařilo mně chytnout, šli mně dát do bedýnky. Tak se ztrhla krvavá bitka, ale bohužel jsem prohrála, musim se ještě pocvičit! Byla jsem děsňě na čuřená a koukala jsem jako vrah. Po chvilce se zřejmě páník zastyděl a šel se mnou na prochajdu. Když jsem se vrátila tak jsem ještě zdaleka na řadě nebyla a v tu ránu jsem poznala , že to asi bude ještě zdlouhavější než na táboře.
Když jsme zase odcházeli od vystavního kruhu, abych do svého těla v pravila trochu tekutin potkali jsme ségru Báru z Brány Krušnohoří. My jsme se očuchávaly a polehávaly, za tím co naši páníci se dostali do velmi zajímavého rozhovoru (který mně ani trochu nezajímal)!! Po dlouhém čekání se začalo něco dít. S paničkou jsme se dohrabali k soutěži dítě a bígl , ta mi mimochodem moc šla, jen panička to trochu zvorala, protože si mně nepřehodila na druhou stranu, když jsme šli T, přesto, ale se ztrátou dvou bodíků jsme se dostali do finále, které se ale konalo, až poskočení otevřené třídy fen ve které jsem byla i já . Ale abychom nepředbíhali po prvním kole dítě a bígl nastalo zase to otravné čekání, které nemnělo konce!!!!!!! Když, ale skončili s vystavováním psi, paní rozhodčí vyhlásila dvaceti minutovou přestávku, o které se zase všichni shromáždili o kolo té divné věci, o které jsem si nejprve myslela, že je to stůl. Panička mně tam táhla, také a já jako poslušný pejsek šla. Když už jsme byli skoro na řadě vytáhlá panička FROLÍKA. A za toho já udělám cokoliv. Furt mi k němu dávala čuchat až pak ho položila na stůl a vyzvedla mně za ním a nechala mně ho zpapkat. Pak mě stavěla do postoje a já ve strachu se pohnout jsem držela. Ještě o přestávce se se mnou šla panička trošku proběhnout do lesíka který byl hned za hradem. Tak jsem přišla na trochu jiné myšlenky než na to otravné čekání!!! Pak jsme zase přišly ke kruhu já jsem si lehla usnula jsem ale nepřehlídla jsem jak napětí stoupá!První šla na řadu ségra Bára, která z ostatních výstav mněla výbornou jen z klubovky se jí to nějak nedařilo. Všichni jsme jí drželi palce po případě drápky a to už nastupovala na stůl. Na konec to dobře dopadlo Bára dostala výbornou. Teď už jí stačí lovecké zkoušky a bude moc mít štěňátka, tak to teda aspoň tvrdili páníci.
Po mezitřídě přišla na řadu třída otevřená a sní tedy i já a moje panička. Nekonečné čekání bylo u konce. Třída otevřená se rozdělila na dvě skupiny my byly v první. Proběhla jsem se s občasným čmuchnutím, abych zjistila kdo to tu přede mnou byl a pak už jsem šla na stůl. Všechno proběhlo v celku hladce, akorát na měření jsem byla trochu vyhrbená, takže mi naměřili 39cm. Pak jsem se snažila stát s nohama v zadu a s hlavou vepředu, což mi moc dlouho nevydrželo, tak mně panička znovu srovnala a všechno dobře dopadlo. Dostali jsme červenou stužku panička byla celá šťastná a zároveň mile překvapená! Myslela jsem si , že tím vše končí, jenže tu bylo ještě finále soutěže dítě a bígl a musím říct, že tam už se mi na postoj moc poslouchat nechtělo. Neumístili jsme se sice mezi první mi třemi ale do pěti jsme se krásně vešli a panička mně moc chválila . Koukali jsme pak ještě na nejlepší pár, který se nakonec na stupínku vítězů porval a nejlepší skupinu ve které v počtu jedné soutěžící skupiny vyhrála chovatelská stanice RAPA-NUI. Další soutěž už nebyla, tak jsem mohla naskočit do autíčka a oddat se tvrdému spánku. Ještě jsme zastavili na večeři, páníci mi za všechno koupili koblihu která byla jen pro mně. (moje první jídlo u mekáče jak tomu přezdívají mí lidé) Potom nastala dlouhá noc spinkání v postýlce u mé paničky.
Hezký typ a výraz, samičí hlava, pěkné oči a uši, půvabný krk, horní linie není rovná, na její velikost by mohla mít silnější kostru, hezký předek, dostatečně úhlená záď, pohybuje se velmi úzce v předu i v zadu, dobře předváděná, výška 39 cm.
